Salva
Jméno psa: Salva
Rasa: APBT
Pohlaví: fena
Místo osvojení: Brno
Proč pes z útulku? "jsou to starosti, trápení někdy i smutek, ale ať se lidé nenechají odradit. Já si nevybírala psa podle "kožíšku" a nelituju - URČITĚ BYCH NEMĚNILA a doufám, že Salva taky ne."
Příběh:
První fotku Salvy jsem objevila na bullech v nouzi a na první pohled nebylo ani poznat, že jde o bulla - vypadala opravdu otřesně. Neléčený demodex a několik týdnů toulání udělalo své. Do jaké míry na to měla vliv "péče" předchozího majitele už můžu jen spekulovat... no ani ulomený ocásek nesvědčil o tom, že by za sebou měla Salva pěkné období...
Salvu našly a "ubytovaly" dvě zvířecí nadšenkyně - Jana Pilová a Anička Novotná, když se toulala podél silnice. Těm vděčí za to, že vůbec je a já za to, že je teď právě u mně. V útulku ji vzít nechtěli a tak Salvě zajistily nejen teplé místo k přespání, veterináře, jídlo a konečné také dobré zacházení, ale udělaly jí i super web, díky kterému jsem s nimi byla v kontaktu a dovídala o Salvě víc... Vzhledem k tomu jak Salva vypadala, říkala jsem si, že je otázkou maximálně dvou týdnů než se jí nějaký milovník bullů ujme... no zatím jsme se domluvili aspoň na tom, že pro ní uděláme zateplenou boudu a dovezme ji do Brna... to už sem měla v hlavě jasný plán, který jsem začala nenápadně nastiňovat zbytku smečky/rodiny...a to ten, že je Salva v podstatě úplně malinkej nenápadnej pejsek, kterej by se u nás už úplně ztratil. Na webu bylo uvedené info, že Salva vychází dobře i s fenkami, což pro mně bylo směrodatný. Výlet Praha-Brno nakonec proběhl bez boudičky zato s mojí 8-mi letou retrívřicí a cesta z Brna do Prahy naopak už se Salvou v "kufru"
Rozjel se velký kolotoč představování Salvy zbytku smečky... vysvětlování našemu pitbullímu chlapečkovi, že Salvu jsme opravdu nepřivezli jemu na hraní nebo za manželku (zato s náma nemluvil poprvé v životě celý dva dny), udobřování si retrívří babičky, že jí tahám pod nos už x-týho psa a ještě k tomu zase takový éro... a nekonečně mnoho návštěv veterináře, které budou vždycky patřit k týdennímu rozpisu našich povinností, stejně jako přemlouvání aby ty prášky opravdu spapala, a koupání v ne úplně voňavých šamponech.
Demodex jsme dostali pod kontrolu během měsíce. Pak se z naháčka stala postupně pěkně osrstěná a osvalená princezna. Bohužel přišly opravdu tuhé mrazy a nepříjemné zjištění, že Salva má krom všeho ostatního zmíněného, nemocný i srdíčko... to byla docela pecka, vzhledem k Salvinčině temperamentu....
Procházky jsme museli zkrátit a dostala slušivou bundu - teď máme v plánu očkování a pak hurá na cvičák, kde konečně využiji její chytrou hlavičku. Salvě poslušnost nedělá problémy, jako správnej bull je zapálená do jakékoliv činnosti jen když je panička schopná s ní držet tempo. Sedni, lehni, ke mně, místo všechno zvládáme, jen kdyby nebylo kolem tolik zajímavých věcí, které je nutné taky prozkoumat. Navíc se sebejistotou psa, který se o sebe zvládne postarat sám, se občas zkusí jít "projít" jen tak sama... takže naše práce teď probíhá především na stopovačce na volno je to risk. Taky doháníme socializaci jak se dá - se Salvinčinou povahou to není žádný problém - ukazujeme děti, malý uštěkaný pejsky, bereme ji na procházky po městě, do kaváren a vůbec všech podniků, které jde označit za Dogfriendly.
Salva je skutečný poklad. Snáší veškerá zvířata - velký, malý, kluky, holky... Je neuvěřitelný jak psí duše funguje... Salva si do novýho domova nepřinesla žádný trauma, žádný syndrom týranýho psa, nic... všechno špatný nechala za sebou. Myslela jsem, že práce s ní bude muset být v tomhle směru jiná, než se štěnětem, které žilo celý život v pohodě, ale ne... Ona dokonce už i chápe, kdy si dělám srandu a hubuju jí jen na oko - nemá strach nikam se neschovává, nekrčí se... věří mi.
Od toho vzít si Salvu mě dost lidí odrazovalo, dost lidí se mi divilo. Nebyla ani hezká, ani roztomilá, ani super poslušná, taky už byla v podstatě "dospělá" navíc je to přece pitbull - budou s ní problémy, je nemocná a budu jen sypat peníze do veterináře a nakonec budu nešťastná když to nezvládneme, protože ani to nebylo u tak rozjetýho demodexu jistý... A když se neděly zázraky přes noc... - nelituješ toho, že sis jí vzala? Tohle všechno sem si vyslechla nejednou. Přesto bych všem co mají v plánu něco podobného - vzít si psa z útulku, vzít jakkoliv znevýhodněného psa (bulla, psa s handicapem nebo problematickým chováním) vzkázala ať si to x-krát promyslí - ano jsou to starosti, trápení někdy i smutek, ale ať se nenechají odradit. Já si nevybírala psa podle "kožíšku" a nelituju - URČITĚ BYCH NEMĚNILA a doufám, že Salva taky ne.
