Sid
Jméno psa: Sid
Rasa: xAPBT
Pohlaví: pes
Místo osvojení: Brno
Datum osvojení: březen 2009
Proč pes z útulku? "Stránky útulků jsou plné bezmocných psích dušiček a já cítila hroznou chuť jedné takové pomoci."
Příběh:
„Stáváš se navždy zodpovědným za to co jsi k sobě připoutal..." Antoine de Saint-Exupery
Na přání několika kamarádů musím napsat něco o adopci našeho miminka z útulku.
Jelikož už jednoho psíka doma mám, tak už jsem si říkala že druhého psa do bytu ne, že jeden je tak akorát. Ale jelikož mám psy ráda, tak jsem si pohrával pořád s myšlenkou pořídit si dalšího, tak jsem si řekla že pokud dalšího psího kamaráda, tak z útulku. Vím že není moc dobré si vybírat jenom ze štěňátek, ale pokud si člověk vezme štěňátko, výchovou, láskou a správným přístupem dokáže ze štěňátka vychovat vyrovnaného pejska, což už u staršího je větší problém, ale určitě se to zvládnou dá.
Ale není jednoduché chodit, jak by se mohlo zdát, se koukat na stránky útulků, protože tam je strašně moc bezmocných psích dušiček a člověk cítí hroznou bezmoc a strašnou lítost nad tím, jak se my lidé dokážeme chovat ke zvířatům. Nedokážu pochopit člověka který se svého čtyřnohého kamaráda, kterého si pořídí jako štěňátko a v jeho stáří, dokáže zříct a zbaví se ho tím, že jej někde přiváže a odejde pryč nebo někoho kdo vyhodí bezmocná sotva narozená štěňata do popelnice v uzavřené krabici. Takže na tyto stránky chodím velice nerada, ale občas to udělám.
Snad to chtěl osud, ale asi to tak mělo být, jsem na tyto stránky zavítala i osudného dne 10. 3. 2009 a uviděla jsem „naše" budoucí miminko. To jsem tedy ještě nevěděla, že bude naše, ale jakmile jsem uviděla fotku tak jsem si řekla že toto mimi bych si hned vzala. Takže jsem hned zvedla telefon a zavolala do útulku. Paní ošetřovatelka v útulku mi řekla že o pejska mají zájem i jiní lidé, ale že nás dá do pořadí a uvidí, byli jsme pátí v pořadí, takže už jsem ani nedoufala, že bychom pejska dostali. Paní se mě vyptávala jestli máme doma ještě nějakého pejska a jakého, kde pejsek bude jestli v bytě nebo jestli máme domeček, kdo s námi ještě bydlí atd. připadala jsem si jako u výslechu na policii. Paní mi to zdůvodnila tím, že se jim poslední dobou hodně často stává, že se jim pejsci do útulku vracejí zpět, což je strašně smutný. Tak jsem si řekla že je to dobře a že se třeba předejde nechtěným adopcím a následným vrácením pejska, byla jsme ráda, že nechtějí aby se pejsek dostal do rukou nezodpovědnému páníčkovi, protože se jedná o tzv. „bojové plemeno" křížence Amerického pittbullteriéra tzv. pitta.
Paní nás tedy zapsala na seznam s tím, že nám dají vědět kdy se máme přijít „ukázat" i s naším druhým pejskem. Ani jsem už nepočítala, že se ozvou, ale hned druhý den mi paní volala, že to všechno dopadlo tak, jak si původně mysleli a že se máme druhý den přijít „ukázat" a zároveň se přijít podívat na štěňátko. Byli jsem nadšení, ale trochu jsem si i bála jak bude reagovat naše fenka a jak bude na druhou stranu reagovat štěňátko na ni.
Takže ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazili i s naší fenkou do útulku. Natýsek se bojí cizích lidí, takže byla trošku ve stresu a chtěla strašně rychle zmizet. Čekali jsem v návštěvní místnosti a těšili se až nám přivedou ukázat štěňátko, podle fotky z útulku jsem čekala, že bude štěňátko větší, ale fotka velice zkreslovala, takže jakmile to mrňe přicupitalo s paní ošetřovatelkou hned jsem se zamilovala a myslím že jsem nebyla sama.
Takže jsme se s „tetami" ošetřovatelkami přibližně půl hodinky popovídali a jelikož jsem od přírody strašně zvědavá, tak jsem se zeptala co se stalo s těmi lidmi co byli před námi. Paní nám řekla, že jedni nechtěli pejska ani pro sebe ale pro nějakého „známého", další že byl moc mladý a neměl s pejsky žádné zkušenosti atd. Štěňátko bylo hodně zvídavé a všechno hned prozkoumalo a okusovala včetně mých a přítelových prstů a Natynčiných oušek a paciček. Natynka nejdříve nevěděla co si o tom „drzém malém" má myslet takže se před ním snažila utéct.
Po půl hodince „seznamování se" se nás paní ošetřovatelka zeptala jestli uvažujeme o tom že si pejska vezmeme. Řekla jsem že pokud jsou oni přesvědčeni, že nám ho dají určitě si ho vezmeme. Paní na chvilku odběhla a když přišla tak nám řekla že nám ho dají, že je vidět že máme pejsky rádi a že bude v dobrý rukách.
Takže jsem sepsali smlouvu, jelikož se pejsek „narodil" v útulku tak se sepisovala již smlouva přímo o adopci a ne smlouva o náhradní péči jako to je u nalezených pejsků. Takže pejsek je už náš a nemusíme čekat rok jestli se přihlásí jeho „původní" páníček.
Jelikož se do Sidíka zamilovaly i paní ošetřovatelky, tak se s ním velice těžko loučily, ale slíbili jsem jim a to velice rádi že budeme ze Sidem do útulku chodit „tety" navštěvovat.
Doufáme že paní ošetřovatelky nezklameme a vychováme ze Sida veselého psíka, který bude milovat svůj psí život a svoji lidskou „smečku". Side slibujeme, že se moc budeme snažit tě nikdy nezklamat.