Drak
Jméno psa: Drak
Rasa: APBT
Pohlaví: pes
Proč pes z útulku? "Chtěla jsem udělat dobrý skutek. Bylo to asi to jediné opravdově správné rozhodnutí v mém životě."
Příběh:
Budu Vám vyprávět příběh. Byl jednou jeden krásný den (i když ve skutečnosti všechno bylo dílem spousty a spousty dní) kdy se mi v hlavě vylíhla myšlenka udělat dobrý skutek. A to takový, který by nejen hřál na srdíčku mě, ale také někoho po celém těle a duši..
Hned jsem skočila na internet a jala se hledat toho pravého pejska pro mě. O těchto stránkách jsem věděla již nějakou dobu a také díky nim jsem měla dobrý rozhled po blízkých i dalekých útulcích, kde se nacházelo moje vysněné plemeno. Najezdila jsem se hodně kilometrů, vlakem i autem, protelefonovala jsem hodiny a trvalo to víc než půl roku. O některých psech jsem se dlouho rozmýšlela, o některých jsem se rozmýšlet nemusela – protože když jsem přijela nebo se dovolala do útulku, už byl pejsek pryč nebo zamluven.
Pak přišla velká rána. Náš vlastní rodinný pejsek, mazel a společník odešel do psího nebíčka a tak nebylo ani pomyšlení na to se ho snažit nějak nahradit. Jenže..se nám všem moc stýskalo. Nebyl tu nikdo, kdo by vás vítal když přijdete z práce, nebyl tu nikdo, kdo by vás vytáhl na čerstvý vzduch (a že to kolikrát bylo potřeba!). Bez psa to prostě nebylo ono.
No a to byl pravý čas na blesk z čistého nebe. Teda pardon, na Draka z čistého nebe. Slovo dalo slovo, paní v útulku byla velice příjemná a ochotná, mohla jsem pejsana navštívit. Byl v útulku zrovna druhý týden, našli ho ráno uvázaného u plotu útulku i s pelíškem. Doma jsme si ani nedomýšleli, co se mohlo stát, že někdo tak úžasného psa mohl dát pryč.
Když mi ho přivedli ukázat, na první pohled jsem se do něj zamilovala. Ani jsem nečekala, že bude tak nádherný! Hned se ke mě běžel přivítat, olízal mi ruce a chtě-nechtě i obličej a ukázaly se první vlašťovky jeho nenasytnosti, kdy mi málem roztrhal náprsní kapsu, aby se dostal k piškotům. Jedna z prvních mých reakcí byla (mimo Ty jsi krasavec, Ty jsi nádhernej apod.), jestli už se o něj někdo zajímal. S napětím jsem očekávala odpověď. „No, minulý týden jsme ho někomu ukazovaly, ale už se neozvali-," ani jsem chudáka paní nenechala domluvit a už jsme sepisovaly, kdy si pro něj přijedu.
Doma jsem neměla stání, a i když už jsem věděla, že mě tentokrát nikdo nepředběhne, musela jsem volat do útulku ještě jednou.
„Samozřejmě, že si pro něj můžete přijet dřív," byla odpověď na moje nedočkavé brebentění, že už nemůžu ani dospat, natož přečkat další den!
Bylo to asi to jediné opravdově správné rozhodnutí v mém životě. Pejsek se s námi rychle sžil, velice ochotně přijal své nové místečko na gauči a dlouhé vycházky. Jméno jsem mu nezměnila. Jemu to nevadí, spíš naopak, a mě bude po celý náš společný čas připomínat, jak jsem k tomu svému psímu pokladu přišla. Je to nejúžasnější pes, jakého jsem kdy poznala, zvlášť mezi pitbully. Je hodný, učenlivý, mazlivý, má velké srdce, a já už do něho také patřím. Odteď je všude kolem náš malý svět, a v něm jsme jen on a já.
