Dino
Jméno psa: Dino
Rasa: APBT x RR
Pohlaví: pes
Místo osvojení: Rožnov pod Radhoštěm
Proč pes z útulku? "Od mala jsem chodila do útulku pomáhat, teď jsem chtěla pomoct víc."
Příběh:
Přestěhovala jsem se na Prostřední Bečvu z Nového Jičína a zjistila jsem, že je v Rožnově stále útulek. Jako dítě jsem v Rožnově bydlela a útulek navštěvovala. Když jsem tam poprvé přišla bylo tam 25 psů, jedním z nich byl, teď už můj, Dino. Uspořádala jsem sbírku, darovala 4 nové boudy, nějaké krmivo.. .Z počátku jsem si ke psům netvořila žádné city, protože o sobě vím, že by to pak byl problém. Nicméně postupem času jsem se začala věnovat pouze jemu, chodila jsem za ním 2x týdně, někdy i více a každý večer jsem si říkala, co asi celý den dělá a ať už je zítra, abych mohla do útulku zajet.
Dino byl v útulku nejproblémovější pes, nikdo by si ho nejspíše nevzal, protože byl agresivní na ostatní psy. Byl umístěn v posledním kotci a mezi sebou musel mít dva prázdné, aby se neprokousal vztekem, že je blízko něj pes. Co se týče jeho kotce - strašně si ho demoloval. Z boudy mu zbylo jen pár okousaných desek, ze kterých trčely hřebíky, nesměly se mu nechávat misky, protože z nich nadělal kousíčky, tudíž dostal napít jen když tam někdo byl. To jak si ale vše ničil se podepsalo na jeho zdraví. Nemá žádné špičáky, zuby má jak pilníkem obroušené a na celém těle má odřeniny. Nejhorší je jeho ocas, ze kterého trčí obratel a pořád mu to praská. V létě to musíme jít amputovat aspoň o 10cm. Zároveň mu budu muset nechat spravit pod narkozou zuby, protože jak má ty špičáky tak zničené, tak mu to začíná hnít a mám strach, aby mu to nešlo do kosti.
Ještě se vrátím k jeho adopci. Doma jsem už tak měla dva psy, oba pumry. Můj přítel nechtěl o dalším psovi slyšet, takže jsem opravdu 3měsíce za Dinem chodila pouze do útulku a nemyslela jsem si, že bych si ho vzala. Nicméně jednou jsme si ho chtěli vzít na Pustevny, a tak díky otevírací době útulku jsme si ho museli vzít na celý víkend, abychom ho pak včas vrátili. No a tím to začalo. V pátek jsem ho přivezla domů, šli jsme na procházku, pak už byl večer, tak jsem ho dala do kotce. Ten je nový i s novou zateplenou boudou a já jsem měla strašný strach, že mi to všechno zničí. Nechala jsem mu tam i misky. Ráno jsem vstávala brzy a celá nedočkavá jsem šla ke kotci. Dino byl zalezený v boudě, misky na svém místě a ani jeden jediný náznak agrese na věci. Tenkrát jsem věděla že už ho nevrátím. Poprvé po 3letech se snad vyspal v boudě plné slámy, v klidu a čistotě. Opravdu jsem v neděli šla vrátit jen obojek a vodítko, Dino už zůstal u nás.
Jak jsem ho znala z útulku, myslela jsem si, že se nemůže s dalšími psy snést. Týden jsme venčili na dvakrát - nejdřív malé psy a pak Dina. Po týdnu nám jeden z malých utekl pod nohama ven a Dino byl zrovna venku, myslela jsem že mám po psovi. Zůstala jsem stát a nemohla jsem nic dělat, jen čekat. Dino se zachoval tak, jak sem si nikdy nemyslela, že by se zachoval. Začali se nahánět a hrát si. Spadl mi kámen ze srdce. Od té doby vím, že mu můžu věřit úplně ve všem a na procházky už chodíme se všemi najednou. S Dinem chodím na cvičák, kde je 10 psů, se všemi běhá navolno bez náhubku a neprojevuje žádné sklony k agresi. Prostě jen nesnášel být zavřený na dvou metrech a jen tak čekat, až někdo přijde. Teď už je to přes měsíc, co ho máme doma a strašně se změnil - stal se z něj popravdě domací miláček, nechá se od malých psů olizovat, i když vím, že se mu to dvakrát nelíbí, ale nedovolí si ani zavrčet, ani odejít, jak je vděčný a rád, že je DOMA.
Jednou si k němu vemu fenku stejné "rasy" (pitbul x ridgeback) taky z útulku, protože to bude nádhera. To ale až nebudu doma mít 3 psy.
