Bobula

Jméno psa: Bobula
Pohlaví: fena
Místo osvojení: Ostrava Třebovice
Proč pes z útulku? "Chtěla jsem parťáka na výlety a na to nepotřebuji psa s PP."

Příběh:

Bobuli mám z útulku v Ostravě Třebovicic, ale tam ji říkali Arinka. Ne že by to nebylo hezké jméno, ale nechci aby ji cokoliv připomínalo předchozí, asi ne příliš veselý život.Tak je zkrátka Bobula. Ani si nechci představovat co všechno si musela prožít-jak už jsem psala za tři měsíce v útulku a jeden nepovedený pobyt u nového pána si vůbec nezvykla na lidi a ještě dnes, když máme projít kolem někoho kdo ji "nevoní" zmítá se na vodítku a dá mi velkou práci než ji uklidním. To že jsem si ji přivedla byla vlastně souhra náhod.

Původně jsem chtěla koupit štěně, ale pak jsem si řekla, že výstav už jsem si užila Bobuladost a kámoše na výlety můžu najít i v útulku. Tak jsem se tam vypravila a Boba mi padla do oka jako první. Když jsem ale řekla, že už máme jednoho pejska a dokonce i kočku bylo mi řečeno, že pro ni nepřipadáme v úvahu. Doma jsme se poradili a vybrali starší fenku amerického buldoka.Když jsem si pro ni ale přišla, zjistila jsem, že ji museli utratit. A jak jsme si tak povídali přišla řeč i na Bobu a všichni se shodli na tom, že i kdyby to u nás neklaplo,je pro ni dobrá každá zkušenost. Nakonec ji přivedli a já věděla, že je moje! Dalo mi sice zabrat, než jsem ji dostala z relativního bezpečí tamní kanceláře, ale už během cesty domů se trochu uvolnila. Doma se pak hned zabydlela na svém místečku, "vypucovala" misku a vůbec se tvářila, jako by tam byla odjakživa. Jenom kocour se mnou dva dny nemluvil, ale postupně si i on zvykl a teď spolu řádí jako by spolu vyrostli. Druhý den už Bobula nosila doma aportek a chodila za mnou jako ocásek. Jen venku má ještě pořád problémy, chvílemi se jenom plazí, občas se zmítá a teď když přece jen nabyla trochu sebedůvěry snaží se lidi zastrašit štěkáním. No a tak občas vypadá jako rozjívený, nevychovaný pes,kterého jeho majitelé nezvládli. Den ze dne je to ale lepší. Dokonce už jezdíme MHD. Úplně jiné to je, když jdeme na pole, kde nikdo není-tam je zní veselý, pohodový pes,který miluje aportování a celkem obstojně poslouchá.Je jasné,že její výchova je běh na dlouhou trať, ale zase si vychutnáváme každé zavrtění ocásku a další projevy toho, že je jí fajn. Zkrátka stojí to za to!