Jednoho dne jsem otevřela časopis "Pes přítel člověka", na poslední stránce byl článek o Moravskoslezském spolku na ochranu zvířat s útulkovou přílohou, tam na mě koukala krásná fenečka pitbula, zvaná "krasavice".. Pořád jsem na ni koukala, jelikož nám nedávno umřel pes (bullteriér, rovněž z útulku) a našemu Francouzskému buldočkovi chyběl kamarád, rozhodla jsem se zjistit o fenečce víc. Měla být v útulku v Dětmarovicích, koukla jsem na facebook na útulky a během odpoledne zjistila, že fenečka se nachází v Bohumínském útulku, ihned jsem je kontaktovala s dotazem zda tam fenečka stále je a oznámila, po dohodě s přítelem, že se přijedu na ni podívat . Poněkud mě znepokojovalo, že u ní psali "nevhodná k malým dětem" protože máme dvouletého syna. Druhý den jsem vzala syna a jela do útulku, chtěla jsem vidět jak bude fenečka reagovat. Syn ještě přes mříž dostal pusu, fenečka se k němu tulila, ke mě také, viděla jsem naprosto vyrovnaného psa, který nereagoval ani na jinou přítomnou fenku, která na ni štěkala a vrčela. Nedokázala jsme pochopit proč skončil tak šikovný  pes v útulku, také původ odřenin, jizev a různých pruhů bez srsti na bocích mě zajímal, odpovězeno mi bylo až později. Fenečku již před námi někdo adoptoval z jiného útulku, poté žila uvázaná na řetězu a krmit ji měly pouze děti, které ji v útulku poznávaly, útulek o tom nešířil informace, aby se majitel náhodou neohlásil. Nebylo co řešit, sepsala jsem s pánem z útulku smlouvu a fenečku si odvezla domů. Při opouštění útulku hrozně na vodítku tahala, nereagovala příliš na mě, jen malého nenechala jít daleko od ní. Překvapivě, radostně skočila do auta a celou cestu se chovala klidně. Po příjezdu domů nastalo seznamování s našim francouzským buldočkem Fredem, čmuchali, poskakovali, někdy to znělo i jako vrčení, ale vše naprosto bez konfliktu. A jelikož jsme v té době měli u nás dočasně ubytovaného křížence bulteriéra s foxteriérem jménem Arný, musela se fenečka seznámit i s ním, vzali jsme proto psy na zahradu (poprosila jsem kolegu, aby mi pomohl ohlídat situaci) ten vzal i svého SBT Frenka. Naše Freedom, jak jsme fenečku pojmenovali, byla značně překvapena,když se na ni vyřítila celá smečka :-) Vše však ustála, chovala se přátelsky, se psy radostně běhala a hrála si. Večer se už jen seznámila s novým pánem, který přišel z práce a už byla definitivně naše. 

Další dny nás neustále udivovala, byla hodná, nekonfliktní, učenlivá, ale jediní kdo mohl k její misce jsem byla já se synem, toto chování trvalo první tři dny, pak začala žrát s ostatními psi z jedné misky. Kdybych řekla, že jsem neměla sebemenší strach o syna, když ji bral granule, nebo si s ní hrál, musela bych být blázen, přeci jen to byl cizí dospělý pes, přesto, snažili jsme se nedávat své obavy najevo, aby nebyla nervózní a chovala se přirozeně. Vyplatilo se to, nyní  je se synem nerozlučná kamarádka a dělá nám jen radost. Freedom se také postupně naučila základní povely, již delší dobu běhá "na volno", a tak si může užívat toho, čeho dřív, díky řetězu, nemohla...