Red Justice a Remhus

Jméno psa: Red Justice a Remhus
Rasa: xAPBT (Justice), xAST (Remhus)
Pohlaví: fena a pes
Místo osvojení: Útulek v Plzni (Justice), Kersko (Remhus)
Datum osvojení: 1.4.2015 (Justice) 25.12.2014 (Remhus)
Proč pes z útulku? "Psi si takový osud nevybrali a je jen na nás, lidech, zda jsme jim ochotni pomoci."

Příběh:

Ahoj! Tak i my se s vámi rádi podělíme o náš příběh s naší smečkou. Tak hezky popořadě.
Nejdřív přišlo štěndo.
Dlouze jsme s přítelem přemýšleli, jestli si pořídit štěňátko, nebo pomoci nějakému smutnému útuláčkovi. Našli jsme několik pejsků, kterým jsme chtěli dát domov z útulku, ale bohužel se na nás ani jednou neusmálo štěstí. Den po Vánocích jsem jen tak nazdařbůh koukala na bazos a našla jsem inzerát na štěňátko modro-žíhaného křížence Amerického stafordširského teriéra. Ani jsem nedoufala, že bude ještě k mání, ale zavolala jsem na přiložené telefonní číslo a světe div se.. měla jsem se přijet podívat ještě večer téhož dne. Takže se frčelo. Štěňátka se potřebovala paní J. zbavit, protože měla již fenu Amstaffa, která prý štěňátko nepřijala a napadala jej. Pejskovi byly prý tři měsíce, ale později jsem zjistila, že už byl o měsíc starší. Paní tvrdila, jak je to pro ni srdcová záležitost, ale psa mi vydala bez debat za nějakých 30 společně strávených minutách. Řekla si o částku, kterou za něj údajně zaplatila a varovala mne, že pejsek je velmi hyperaktivní a ničí vše, na co přijde. Prý byl u nich pouhých 5 dní.
Pejsek semnou ochotně odešel od feny i jeho dosavadních páníčků úplně bez stresu a kňučení. Dovedla jsem jej k autu, kde si sám naskočil na sedadlo spolujezdce, zalehl a celou cestu domů spinkal a nechával se drbat.
Doma jsem zjistila, že má na sobě spoustu škrábanců a šrámů, které byly určitě starší, než 5 dní, ale už jsme to neřešili. Remhus, jak jsme pejska pojmenovali, se ukázal jako naprosté zlatíčko, které je vděčné za každé pohlazení a procházku. Ani ho nenapadlo cokoliv ničit a rád si hrál se svým zeleným uzlíkem, který jsme mu koupili hned druhý den ve zverimexu. Na Remhuse jsem se totálně upnula a byl to středobod mého vesmíru. Nakoupila jsem mu všechno možné i nemožné a trávili jsme veškerý čas spolu. Začali jsme chodit na cvičák a Remča se zlepšoval a zlepšoval. Když bylo Remčovi 6-7 měsíců, přišel přítel s tím, že by chtěl sportovat se psy typu bull a že by chtěl psa také pro sebe. Že si pořídí nějakého z útulku.
Musím se přiznat, že jsem nejdříve byla velmi skeptická a doufala jsem, že si to přítel rozmyslí, protože jsem chtěla počkat, až náš mrňous vyroste a projeví se naplno jeho povaha k ostatním psům.
I přes mé naléhání si přítel postavil hlavu a byl přikovaný na stránkách BULLSHELP.eu, kde se neustále vracel k jedné feně, která se nacházela v útulku v Plzni. Jmenovala se Gerda a podle odhadů veterináře jí byl rok a půl. Přítel mi ji neustále ukazoval a připomínal, jak se mu líbí a že by si ji rád vzal. Já jsem ho prosila, ať si to všechno promyslí, že se bojím mít druhého bulla, když nevíme, jak bude za pár let vycházet Remhus se psy, ale nedal se zmást. Gerda mě zpočátku příliš neoslovila. V popisku měla, že je velice temperamentní a v rukou nezkušených lidí velice neurvalá a energická. Navíc jsem měla vždy slabost pro černé psy a Gerda je zrzunda s bílými odznaky. Navíc měla legrační uši, které žily tak nějak svým životem. haha
Každopádně se přítel rozhodl na vlastní pěst kontaktovat útulek v Plzni. Paní z útulku mu podala základní informace o Gerdě a říkala, že bychom museli vyzkoušet, jestli by se s naším psem snesla.
To už jsem byla více než nahlodaná a už jsem se začala smiřovat, že mé prosby a naléhání nebudou vyslyšeny..
Přítel tedy neváhal a kontaktoval útulek znovu s tím, že bychom přijeli. Bohužel nám přišla odpověď, že se k feně přihlásila údajná majitelka a že se řeší, zda jí fenu předají, zda jim vysvětlí, proč by svou fenu nechala 2 měsíce v útulku a další důležité informace a že se nám ozvou, kdyby se cokoliv změnilo. To byl šok, který nás zasáhl, a začali jsme mít strach, že to celé skončí špatně.
Asi o týden později příteli přišel e-mail, že se ukázalo, že údajná majitelka není vůbec majitelka Gerdy, takže budou rádi, když se přijedeme podívat!
To už začalo vypadat, jako osud! Takže jsme se dohodli hned na víkendové návštěvě v Plzni.

No a tak se jelo!
Přijeli jsme tam těsně před návštěvními hodinami, abychom se za Gerdou dostali co nejdříve. Šli jsme se nejdříve podívat přímo za Gerdou. Je to obrovský útulek se spoustou psů a trvalo chvíli, než jsme ji našli. Nakonec jsme došli k bloku kotců, kde se měla nacházet. Byla až téměř v posledním kotci. Všichni psi štěkali, a lítali po kotcích. Jen v jednom bylo naprosté ticho. A tam seděla. Krásná zrzavá holčička a koukala na nás těma obrovskýma očima, jako na boží obrázek. Jakmile jsme se přiblížili, ihned vyskočila na mříže a začala protahovat packy skrz, aby si nás přitáhla ještě blíž. No a bylo vymalováno. Mě se draly slzy do očí, jak tak hodné zvíře může někdo dát pryč a přítel už pelášil za vedením útulku, abychom si ji mohli vzít na procházku.
Paní byla velmi ochotná a milá a sdělila nám, že Gerda prodělala jen zánět v očích, jinak že je naprosto zdravá. Uznala, že není úplně oblíbeným psem v útulku, jelikož hodně tahá a dovoluje si. Prý ji málokdy někdo vyvenčí. Pak nám oznámila, že se, cituji, jde nechat přivléci a na chvilku nám zmizela z očí. Zpoza rohu se vyřídila chlupatá časovaná bomba, která se drala přímo k nám.. Na nose měla starý rezavý košík a my si všimli, že jí krvácí brada. Mysleli jsme, že byl ten košík asi někde ostrý (později jsme zjistili, že má kožní problémy, které se snažíme v současné době vyřešit) No.. takže se šlo ven. Samozřejmě i s naším malým šídlem – Remhusem. Všechno vypadalo dobře. Gerda trpělivě snášela skákání a štípání od štěňátka a bylo vidět, že je moc ráda, že je venku. Přítel se s ní šel asi na půl hodiny proběhnout, aby byla alespoň trošku vybita její překypující energie.
Šli jsme lesem, když Gerda vzala do huby klacek a měla z něj strašnou radost.. Zastavili jsme, aby si mohla pohrát a Remhus se chtěl zapojit. V tu chvíli Gerda vystartovala a začala hrozivě vrčet.. ale nenapadla ho. Nikoho se ani nedotkla, jen hrozivě vrčela.. V tom jsem si já nadělala do kalhot a bála jsem se, že mi toho mrňouse jednou roztrhá. Začala jsem zpochybňovat naší výpravu pro Gerdu a připravovat přítele na to, že to třeba nevyjde. Ten byl úplně v pohodě.. nic se přeci nestalo, že?
Takže šel a odhodlaně vyřídil veškeré papíry a vrátil se zamnou už jen s tím, že můžeme jet. Věřila jsem mu a teď jsem ráda za to, že jsem tak udělala. Po návštěvě veterináře jsme zjistili, že má Gerda falešnou březost, takže je dost možné, že takto majetnická na hračky a klacky může být díky tomu. Jméno Gerda se nám pro ni moc nelíbilo, tak jsme celý večer vymýšleli jiné. Přítel chtěl, aby měla zvučné honosné jméno, jako mají dostihový koně. Tak jsme hledali a hledali, až jsem jednou vykřikla: „A co Justice?" Přítel pokýval hlavou, jakože dobré, ale něco mu chybělo. Navrhla jsem tedy před jméno „Red" (z důvodu jejího červeného čumáčku).. No a nové jméno bylo na světě.
S Justice /džastys/ bylo a je hodně práce. Ze začátku byla zlatá. Vděčnějšího psa jsem neviděla. Byla překvapená, že si může vyskočit na gauč a dokonce i do postele. Ten její tázavý výraz ve tváři, když jsem ji k tomu vybízela, nikdy nezapomenu.
Každopádně po chvilce už si zvykla v novém prostředí a začala se projevovat její nevybitá energie. Justice se velmi vyžívá v kousání vodítka.. Přesněji řečeno v přetahování se o vodítko s mou rukou. Venčení chtělo nutnou dávku trpělivosti a dost vyčerpávalo. Další věcí bylo štěkání a skákání ve chvili, kdy se za něco pokárala. Dále také požírání všeho, co aspoň trochu připomíná jídlo. V tomto ohledu to s Just bylo, je a ještě nějaký čas bude těžké, ale ona to nakonec pochopí. :)
Justice se projevila jako naprosto skvělý pracovní pes. Miluje tahání koloběžky a moc jí baví bull sporty. Při práci je velmi komunikativní a očekává mé svolení pro všechno.. To na ní zbožňuji.. Práce s ní mě neskutečně naplňuje. Obyčejné vycházky jsou někdy opravdu obtížné a mám toho až až, ale pak jedeme ven na koloběžce, nebo na bull sporty a všechno špatné zapomínám.
Navíc je naprosto úžasná, co se týče Remhuse. Jistě všichni ví, jak dokáží být štěňátka neurvalé a nevyčerpatelné, ale Just to zvládá naprosto s přehledem a nechává si líbit opravdu všechno.
Ještě nás čeká hodně práce a trpělivosti, než se s námi tento puberťák sžije, ale věřím, že to půjde.
Tyto mé dvě „děti" bych nevyměnila za nic na světě. I když jsem kolikrát unavená z toho neustálého pobíhání okolo psů a výchovy a převýchovy a sportů a všeho..
Nikdy se nic nevyrovná tomu, když si jdu lehnout a jeden se mi smotá pod peřinu k nohám a druhý mi jde střežit hlavu na polštář a poté se ráno budím s dvěma úsměvy, které jsou připravené na další krásný den se svou novou smečkou.

• < Předchozí
• Další >