Greasi

Jméno psa: Greasi
Rasa: x Pitbulterier
Pohlaví: fena
Místo osvojení: Kralupy nad Vltavou
Datum osvojení: 26.6.2008
Proč pes z útulku? "Jelikož jsem chtěla udělat něco pro někoho, který to potřeboval."


Příběh:

Je to již tři a půl roku, co jsem navštívila stánky bull v nouzi a v sekci „ostatní kříženci“ jsem uviděla mladou – tehdy 1,5 roční zrzavou slečnu (pitbull), které říkali GREASI. Přes čumák měla nádhernou slinu a na fotkách vypadala naprosto úchvatně. Dokonce tehdy byla i v pořadu snídaně s Novou, kde byla jako představitelka útulku a zvala společně s ošetřovatelkou lidi na jejich happening. Přišla mi klidná a já se rozhodla, že se na ní zajedu podívat. Přemluvila jsem kamarádku a poprosila ji o odvoz, domluvila jsem se v útulku, že o mě bude vědět ošetřovatel a že si  mohu vzít Greasku na krátkou procházku. Když jsem vystoupila z auta hned jsem ji uviděla, stála zavřená ve svém kotci a vrtícím ocáskem vítala ošetřovatele..Když mi ji přivedl, Greaska si sedla a nejevila žádný převratný zájem o moji osobu.. Z její „krásné“ sliny se vyklubala jizva přes celou papulu. Na můj dotaz od čeho to má, mi bylo sděleno, že ji předešlí páníček vázal hubu gumičkou.
Na krátké procházce koukala pořád směrem k útulku. Když jsem ji odevzdala, ani se na mě nekoukla. Ptala jsem se ošetřovatele, jestli je o ní zájem a bylo mi řečeno, že ano – ale že ji nechtějí jen tak někomu dát. Greaska už v té době měla přezdívku „nejoblíbenější slečna útulku 2009“. Druhý den, jsem volala provozní útulku a projevila svůj zájem si ji vzít do adopce. Dostávala jsem různé otázky,  na které jsem po pravdě odpovídala a po půl hodince mi paní sdělila, že si ji můžu adoptovat. Asi za 2 dny jsem si ji jela vyzvednout, v autě seděla smutně a házela smutné pohledy na útulek, přišlo mi, že jí je líto že odjíždí a měla jsem pocit, že ji beru domov.
Jejím příchodem se mi změnil život a celý svět. Byla můj první pes typu bull.
Ihned po příchodu domů se z ní stal „závislák“ a kontrolovala každý můj pohyb. To se neměnilo následující rok a půl.apt1Ukázala mi jaký závislák tento pejsek může být a jak silnou lásku vám prokazují celý jejich život. Hned první den co jsem si „dovolila“ opustit byt a odejít nakoupit mi dala jasně najevo, že takovéto moje chování není pro ni akceptovatelné. Udělala v bytě takovou řvoucí scénu, že jsem ji slyšela i z 50-ti metrů na sídlišti. Celou dobu štěkala a brečela. A tak tomu byla každý den, po mém odchodu do práce. Když jsem se vrátila našla jsem rozkousané snad vše co bylo v jejím dosahu, ve třetím týdnu dokonce vyhryzala 2 obrovské díry do matrace v posteli. Na každé moje pokárání reagovala přehnaně a ihned se stáhla, bylo vidět že čeká, že ji zbiju. Na začátku jsem si nedovedla představit, čím vším si u svého bývalého majitele musela projít .. bohužel..
Její ničení a brečení v mé nepřítomnosti trvalo cca. 3-6 měsíců, snažila jsem se to řešit dostatečnou aerobní aktivitou a jejím zabavením po mém odchodu, jako např. kosti a hračka Kong. První měsíc a půl, dokonce ráno ani nežrala. Jedla pouze v mé přítomnosti. Snažila jsem se jí pomoci fyzickou aktivitou a svoji péčí a láskou. Po ¾ roce přišla na řadu její kastrace. Hárání špatně snášela a v období falešné březosti se její stavy zhoršovaly. Každopádně já sama jsem zastáncem kastrace u psů a u těch kteří pocházejí z útulku by to mělo být, dle mého názoru samozřejmostí. Po uzdravení se uklidnila a doma už to sama zvládala mnohem, mnohem lépe.
Uplynul rok od její adopce a my se rozhodli vyrazit na koupák. Strávili jsme tam úžasný den a když jsem odcházeli, zastavila mne paní a ptala se jestli to není Greasi.. Byla jsem zvyklá, že ji lidé poznávají. Svoji přezdívku o nejoblíbenější slečně v útulku nedostala pro nic za nic :o)) Odpověděla jsem, že ano, že je to Greska. A paní mi řekla, že je nádherná a děkovala mi, že jsem ji dala lepší život. Chvíli po té mi vylíčila vše čím si Greaska musela u svého bývalého majitele projít.
Nebyla venčena, někdy i celý den. Bývalý majitel trávil čas raději v restauračním zařízení než starostlivostí o psa. A když se vrátil tak čubinu zbil, protože potřebovala přeci potrestat za to, že v bytě vykonala svoji potřebu. Greaska si okousala konec svého ocasu a pravděpodobně ze stresu začala okusovat i další věci v bytě. Nápravou ve výchově měla být gumička, kterou ji bývalý majitel svázal tlamu. Odtud pochází její jizva, která na první pohled vypadá jako slina. Když vezmeme v potaz, že jsem jí adoptovala v jejím roce a půl, každý si dopočítá jak dlouho ve svém prvním „domově“ musela strávit. Celou situaci se nakonec rozhodli vyřešit sousedé. Kteří mu občas čubu „ukradli“ a potají ji došli aspoň vyvenčit. Tito lidé, se jednou v noci rozhodli čubinu ukrást a hodit ji přes plot do útulku. Před vrata, ještě stihli napsat „jmenuje se Greasi“. Celý rok její adopce jsem věděla, že s ní bylo špatně zacházeno. Její reakce na některé věci, jako např. rychlý pohyb ruky, nebo povel a chycení za obojek, na vše reagovala velice špatně a neadekvátně -  lehla si na zem, začala se plazit, nebo naopak vleže skákala kotrmelce a nedala se chytit. Tehdy mi došlo, proč nechtěla zůstávat doma sama – bála se, že se prostě nevrátím a že ji nevyvenčím. a že potom bude následovat trest v podobě bití.
Dnes po 3 a půl letech její adopce se Greaska změnila, doma zůstává již bez problémů sama, stal se z ní 100% pejsek. Miluje lidi, dokáže si trpělivě hrát s dětmi. Vychází se všemi pejsky a užívá si volnosti pohybu, který miluje na dlouhých vyjížďkách s koníkama. Vše jsme se trpělivě učili a na vše ji daly čas, který potřebovala.
Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala, první měsíce byly převážnou dobu hlavně „boj“. Omluvy a vysvětlování sousedům a žádosti o pochopení její situace. Spolknout naštvání po příchodu domů a vidět, že vše co šlo rozkousat je rozcupované. První rok jsem opustila byt přes noc pouze 3x a vždy jsem ji našla někoho, kdo s ní bude doma - Děkuji tímto všem svým kamarádkám za jejich pomoc. Nenechávala jsem ji doma samotnou, abych ji ukázala, že mi může věřit a že já se vždycky vrátím a doma ji samotnou už NIKDY nenechám.
Těm kdo uvažují o adopci pejska z útulku radím, aby se obrnili trpělivostí – nikde nevíte co vámi vybraný pejsek musel prožít,  než jste na něj narazili právě vy.  Nikdy prosím pejska nevracejte zpět do útulku a nenechte ho cestovat od jednoho majitele k tomu dalšímu.. dejte jim čas a prostor a uvidíte, že to co oni budou vracet až budou připraveni za to opravdu, ale opravdu stálo.. V případě problému, hledejte rady na internetu ( např. různě zaměřené skupiny na FB) nebo v útulku, určitě se najde spousty lidí, kteří jsou připraveni a ochotni poradit či pomoci.
Před pár měsíci  úspěšně složila  cannisterapeutické zkoušky, a je z ní certifikovaný cannisterapeutický pejsek.
V poslední době se také věnujeme tzv. BULL sportům, které jí začaly velice bavit a trénujeme poctivě každý týden. Věřím, že v následujícím roce zkusíme účast i na oficiálních bull závodech.
Adopce Greasky změnila velkou část mého života a dovoluji si říct, že k lepšímu. Její příběh nebo respektive náš příběh a naše zážitky mne vedly k tomu, že jsem se rozhodla aktivně  zapojit do problematiky útulkových psů. Zaměřila jsem se na plemena typu bull, jelikož mají mezi veřejností špatnou pověst, která jim rozhodně nepřísluší. Zveřejněním našeho příběhu, bych chtěla ukázat, že jde vždy o majitele, či osvojitele a ne o psa či plemeno psa. Ten je vždy jen 100% obrazem svého pána.
A jelikož je velké procento psů v ČR typu bull, rozhodla jsem se s přáteli založit webové stránky www.bullshelp.eu, kde jsou centralizováni všichni pejskové typu bull, kteří hledají nové domovy a vyhlíží své nové páníčky.  Aktivně se tedy zapojuji do záchrany a podpory adopcí psů typu bull. Kdyby  se tehdy to zrzavé štěstí na internetu neobjevilo, zřejmě bych se k takovému rescue projektu nikdy nedostala. Takže říkám ano, pes z útulku může váš život hodně změnit a ukázat vám vaši novou cestu.