•  E-mail

Povaha APBT

Podrobnosti

Na rozdíl od jiných plemen bulteriérů, kteří jsou již po mnoho generací chováni hlavně na základě exteriérových předpokladů, je chov amerického pitbulteriéra zaměřen téměř výhradně na povahu. Nejdůležitějším a nejupřednostňovanějším povahovým rysem pitbula byla odjakživa jeho bojovnost – „gameness“, zkráceně také „game“, tj. schopnost a odhodlání psa pokračovat v zápase i přes únavu, zranění a velkou převahu protivníka, tedy statečnost a nechuť se vzdát. Americký pitbulteriér nevzdává zápas bez ohledu na to, zda vyhráva nebo prohrává. Tomuto odpovídaly i délky zápasů. Nebylo totiž výjimkou, že zápas dvou pitbulteriérů trval přes čtyři hodiny! Pes, který během zápasu ukázal cokoli jiného, než touhu po boji byl označen jako cur a byl z chovu odstraněn – cur out. Takoví psi byli dále používáni například k lovu. Mnoho jiných plemen psů má nepochybně větší sílu a větší stisk než právě pitbulteriér, ale přesto se nikdy nenašlo plemeno, které by jej překonalo v ringu a to právě díky game.

Ale i tato, mnoha příznivci pitbulteriérů oslavovaná vlastnost, má některé negativní aspekty. Pokud se totiž takový pitbul vynikající game dostane v běžném životě, např. v parku, do konfliktu s mnohem větším a silnějším soupeřem, rve se až do konce a místo toho, aby se vzdal, nechá se raději zabít. Je samozřejmé, že dobře socializovaný pitbul si často může hrát i s jinými psy aniž by je napadal, ale pustí-li se do rvačky, přijde ke slovu jeho přirozenost. Každý chovatel by měl zvážit své schopnosti a dispozice a charakter svého psa, a při prvním náznaku projevu nesnášenlivosti vůči jiným psům učinit taková opatření, aby k napadené nemohlo dojít.

K takovým opatřením, mimo správné socializace a výcviku patří i to, že svého pitbulteriéra držíte na veřejných prostranstvích a v místech velké koncentrace psů na vodítku s náhubkem. Dojde-li však ke střetu pitbula s cizím psem, měl by se správně vychovaný a vycvičený pitbulteriér nechat od cizího psa odvolat. Pokud však i přes veškeré opatření ke rvačce dojde, je zpravidla nutné fyzicky zasáhnout a každý majitel by měl vědět jak okamžitě takový konflikt přerušit. Oddělit psy od sebe je samozřejmě nejrychlejší tzv. break stickem. To je zpravidla dřevěný plochý kolík, který slouží k vypáčení čelistí psa zakousnutého do peška při soutěžích.

Na procházce Vám pomůže spíše především „vyškrcení“ psa, tedy zvednutí psa za obojek do výšky. Pes během chvíle pustí, protože nemůže dýchat, pokud by pes neměl obojek, může to být náročné. Potom je nutné přiškrcení čímkoliv. Nikdy se nesnažte psy od sebe pevně zakousnuté trhat od sebe! Vždy počkejte až oba pustí! Trháním psů od sebe byste podstatně zhoršili případná zranění! Obecně lze říci, že dva pitbulteriéry mohou od sebe oddělit třeba i dva cizí lidí, aniž by jim cokoliv hrozilo. Pitbul při zápasu přemýšlí a moc dobře si uvědomuje co dělá a proto se jejich majitelé zpravidla nemusí bát sahat mezi ně.

Pokud se však budete pokoušet oddělit pitbula od jiného plemene, např. dobrmana, je pravděpodobné, že dobrman vás kousne. Většina psů totiž při rvačce kolem sebe bezhlavě chňapá. Přesto je vaší povinností konflikt Vašeho psa přerušit! Přerušit útok pitbula není příliš fyzicky náročné, ale je třeba vědět jak na to a hlavně zachovat klid! Pokud do rvačky ihned zasáhnete, k vážným zraněním zpravidla nedojde. Pověry o obrovském stisku čelistí, díky kterému americký pitbulteriér okamžitě zadáví jakéhokoliv psa, jsou jen pověry. Chovat více pitbulteriérů pohromadě je vhodnější jen za určitých podmínek. Dříve či později bude nutné od sebe psy oddělit a to i v případě, že se jedná o zvířata opačného pohlaví. Není vhodné nechávat dva pitbulteriéry pohromadě bez dozoru a to ani tehdy, mají.li se rádi a jsou an sebe zvyklí. Když se vám psi totiž porvou ve vaší přítomnosti, konflikt ihned přerušíte a nic vážného se obvykle nestane. Pokud však u toho nejste, budou se rvát patrně tak dlouho, dokud jeden nezemře.

Pokud na psy dohlížíte, pak šarvátkám navíc můžete předcházet už jen pozorováním a případným průběžným usměrňováním. Obvykle výborně funguje poslat psy na místo ihned, jak to mezi nimi začíná „jiskřit“. Za chvíli „vychladnou“ a může být nadále klid.

Chcete- li mít doma více psů pohromadě, je lepší vybrat si jiné plemeno než amerického pitbulteriéra, např. amstafa, je ustálenější ve vzhledu, ochrání vás stejně a nevyžaduje takovou zodpovědnost, protože má vůči ostatním psům umírněnější povahu. Takže Vám doporučuji pořídit si k jiným psům spíše toto plemeno, nebo např. stafordšírského bulteriéra.

Po celá staletí chovateli podporovaná vlastnost pitbulů z něj tedy dnes činí problémového psa ve vztahu k jiným psům. Oproti tomu pitbulteriéry, kteří se v ringu, buď pod tlakem zranění a bolesti obrátili proti člověku, pitmani bez milosti utratili. Díky této tvrdé selekci je dnešní americký pitbulteriér pes pevné, vyrovnané, spolehlivé a bezmezně statečné povahy s vřelým vztahem k člověku.

Povaha pitbula je k lidem přátelská, svému pánovi a jeho rodině je bezmezně oddaný, je povahově velmi vyrovnaný a inteligentní. Je velice společenský, radostně vítá všechny návštěvy, a i když je k cizím lidem rezervovaný, není agresivní. Toto však platí pouze pro psy z dobrého chovu. Bohužel, mnoho pitbulů u nás chovaných, jsou psi ze špatných spojení, nebo kříženci. Extrémní vlastnosti, jako je game, se velice rychle ztrácí při nesprávné volbě chovného páru, současně se bohužel ztrácí také další vlastnosti, jako je loajalita vůči lidem a vyrovnaná povaha. Proto je nutné krýt feny liniově odpovídajícími psy. Pro správnou volbu chovného páru je tedy nutné znát rodokmen obou rodičů a vědět co s čím můžeme kombinovat.

Bohužel někteří tzv. chovatelé kryjí cokoliv čímkoliv pouze za účelem zisku a výsledkem jsou psi, kteří mají s pitbulem společný pouze vzhled. Často u nich chybí typické vlastnosti plemene a objevuje se dokonce agresivita vůči lidem. Jsou to zkrátka bastardi vypadající jako pitbulové. Bohužel tito jedinci dělají pak ostudu celému plemeni a problémy jeho chovatelům.

Pitbul rozhodně není psem pro každého. Jeho fyzický fond a zděděné vlastnosti ho sice předurčují být dobrým společníkem do rodiny a ochráncem majetku, jeho výchova však vyžaduje mnohem více trpělivosti a důslednosti, než výchova jiných plemen. Americký pitbulteriér si musí být neustále jist svým postavením, umístěním a žebříčku hierarchie v rodině. Vždy je také připraven vzít „vedení“ do svých rukou, k čemuž má větší sklony než mnohá jiná plemena. Zajisté by to bylo velmi nebezpečné pro všechny členy rodiny. Aby se stal tyranem rodiny, nikdy nesmí k tomuto dostat příležitost a majitel mu musí dávat pevně, ale vlídně najevo, kde je jeho místo. V každém případě je nutné si uvědomit, že to není jednoduchý pes a je znám svou tvrdohlavostí. Je to dáno jeho minulostí, kdy se musel rozhodovat sám a být zcela samostatný. Ze strany majitele proto musí být více trpělivosti a odpovědnosti, ale také neústupnosti než je zvykem u jiných plemen. Přílišný tlak a spěch vede k zatvrzení psa a majitel s ním jen velmi těžko kdy ještě pohne. Je to pes, který perfektně dovede těžit ze slabosti a nedůslednosti svého vůdce. To je zapotřebí mít neustále na mysli. Toto plemeno nelze v žádném případě doporučit začátečníkům nebo starším lidem bez zkušeností se psy. V tomto případě je vhodnější zvolit jiné plemeno, např. stafordšírského bulteriéra.

Americký pitbulteriér je tedy rozhodně plemeno, které patří do rukou pouze lidem, kteří ho zvládnou. Nehodí se však pro výcvik formou drilu. Je velmi citlivý ve vztahu ke svému pánovi. Je třeba vychovávat ho především formou hry. Surovým zacházením s pitbulteriérem ničeho nedocílíte. Tomto plemeno je opravdu pro lidi, kteří již zkušenosti s kynologií, výcvikem a výchovou psů mají.

Aby z pitbulteriéra vyrostl vyrovnaný jedinec, potčebuje jiý od útlého věku láskyplný fyzický kontakt se svým pánem a i s ostatními členy rodiny. Rozhodně špatně snáší umístění v kotci, zastrčeném za domem nebo odlehlé parcele, kde vidí člověka jen několik minut denně. Pitbul, stejně jako ostatní plemena bulteriérů, je vhodný i do malého panelákového bytu. Je to pes, který chce být neustále uprosřed rodinného dění a nejraději na gauči, hned vedle kteréhokoliv člena rodiny.

Musí- li však být pes umístěn mimo byt, není vhodné si toto plemeno pořizovat. V nejkrajnějším případě je však nutné velmi dobře zateplit boudu, v lepčím případě psa v zimě umístit v chodbě domu.

Neměl by být zavírán po delší dobu v kotci, ani sám v bytě. Velmi tím strádá a může začít demolovat byt, či kotec. Pitbulové jsou velmi vynalézaví, mrštní a jsou dobrými skokany, proto by měly mít kotec i zahradu zabezpečeny dostatečně vysokým a pevným plotem. Rozhodne není bezpečné nechávat jej volně pobíhat po zahrdě ve vaší nepřítomnsoti. Může se podhrabat nebo přelézt plot, navíc jako hlídač je platný většinou jen svojí pověstí. Přátelsky se chovajícího zloděje drtivá většina zástupců tohoto plemene radostně přivítá. Najde se však i tací pitbulové, kteří hlídají velice dobře, ale není to pro ně typické. Naopak na přímý útok na vaši osobu bude většina reagovat rychlím protiútokem.

Všeobezně platí, že pitbul je pes milující lidi – svoji rodinu, ale i osoby úplně cizí. A tedy není vhodný pro samostatnou ostrahu objekt. Na takovou práci je třeba pes s vrozenou nedůvěrovou vůči cizím lidem. Feny většinou nejsou tak tvrdohlavé jako psi, i když nemusí tomu tak být vždy. Přesto pro začátečníky s tímto plemenem obecně lze doporučit fenu. Jsou většinou poddajnější, přítulnějsí, s menší tendencí útočit na jiné psy, také se tolik nesnaží vydobýt si co nejvyšší příčku v hierarchii rodiny. Toto plemeno je poměrně dobře známo svou láskou k dětem. Tuto skutečnost by však rodicě neměli podceňovat a při přítomnosti psů s dětmi dohlédnout na jejich vzájemné chování, tolerování hry. Každopadně je vhodnější, přijde-li pitbul do rodiny, kde již děti jsou a ne naopak. Při dodržení určitých zásad je tedy pitbul skvělým společníkem pro děti. Dokáže si s  nimi hodiny hrát s je pro každou legraci. Má také obrovksou trpělivost s dětskými trapiči. Ale tady pozor! Že pitbul snáší dětské surovosti bez odporu, či dokonce s radostí, neznamená, že honecháme dětmi trápit a nezasáhneme. Dříve či později by se mu to mohlo přestat líbit. Pibul má s dětmi nadprůměrnou trpělivost, ale je také velmi citlivý na zacházení. Velmi dobře cíti, je-li s ním zacházeno bezcitně a stává se pak, dle individuální povahy, bu´d bázlivým, nebo agresivním s nebo obojí. Další věc, na kterou nesmíte zapomínatj je temperament většiny pitbulteriérů. Mohou díte něchtěně povalit a způsobit mu tak i poměrně vážný úraz. Zejména u nejmenších dětí je tedy nutná určitá opatrnost.

Američtí pitbulteréři jsou vhodní pro aktivní, sportovně založené rodiny. Jejich nadprůměrný fyzický fond a nechu´t se vzdávat z nich děla vrcholové atlety. I když by byli pitbulové, stejně jako ostatní plemena bulteriérů, vynikajícími loveckými psy hlavně na černou zvěř, nemohou být v ČR využíváni pro výkon práva myslivosti.

Mnoho majitelů však se svými pitbuly exceluje při soutěžích určených právě těmto plemenům. Game dělá z pitbulů nepřekonatelné sportovce. Jejich nechuť prohrávat se projevuje hlavně při weight pullingu, kde není výjimkou, že utáhnou až stopadesátinásobek své váhy. Tohoto není schopné snad žádné jiné plemeno na světě. Dokonalá a vyvážená anatomická stavba těla z nich dělá vynikající skoakny při high jumpu a síla stisku čelistí jim umožňuje zakousnout se do peška a nepustit.

Pro vynikající výsledky je však nutné připravit svému psu trénnk, aby byl schopen při soutěžích v hojné konkurenci obstát. Vzhledme k tomu, že disciplíny kladou nároky na stejné partie těla pita jako psí zápasy, tedy vytrvalsot, sílu nohou, krku a stisku, je tento trénink podobný tomu, který kdysis sestavili pitmani. Pevnou svalnatou šíji procvičují chovatelé svým svěřencům na pražovém kruhu. Zakousnout do pružového kruhu vydrží pit viset bez nejmenších problémů dvacet minut, někteří jedinci i hodinu. Rychlý pohyb vpřed trénují američtí chovatelé hlavně na trenažéru. Podobné přístroje se v poslední době objevují i u nás. Pes se v postroji upoutá na trenžér, na protilehlém bodu se upevní návnada. Pes se snží na návnadu dosáhnout a svým pohybem roztočí pryžový pás, který jej otáčením nutí k rychlému pohybu. Smeričtí pibulteriéři mají rádi rychlý pohyb a brzy návnadu ani nepotřebují. Dalším speciálním přístrojem pro trénink je Spring Rolle (kolotoč). Na této trénonkové pomůcce je pes rovněž upoután a běhá v kruhu. Zajímavostí je, že v amerických chovných stanicích a dokonce i v některých českých, trénují pitové takřka neustále. Jsou totiž přivázaní ke svým boudám težkými kovovými řetězy. Řetězy fen váží čtyři až sedm kiogramů, řetezy psů sedm, deset i více kil. Podmínkou tohoto držení pitů však je, aby chovatel měl celou smčku. Mezi psy musí existovat komunikace, rozptýlení a neustálý postřeh, aby byli nuceni se s težkým řetězem pohybovat. Takové držení pitbulteriérů je pro toto plemeno naprosto nevhodné, psům chybí kontakt s člověkem a navíc je to v našich klimatických podmínkách hazard s jejich zdravím. Odborníci ovšem tvrdí, že k tomu chovatele dovedla mnoholetá zkušenost.

Musíme si však uvědomit, že je to zkušensot chavatelů, kteří své psy používali na psí zápasy. Stavěli tedy svůj prospěch ze zisků na vítezství nad zájmy, pohodlí a spokojený život psa.

Čerpáno z knihy BULTERÉŘI, se svolením autora knihy MARTINA ŘÍHY.