•  E-mail

Povaha AB

Podrobnosti

Aktualizováno 13. 5. 2013 19:56

Jako úvod k povaze bulteriéra je vhodné použít výstižné vyjádření jednoho známého zahraničního chovatele „pokud říkáme, že bulteriér je gladiátor psího rodu pak máme tímto označením na mysli jeho historické kořeny, pokud mluvíme o bílém kavalírovi, máme na mysli cíl jeho výchovy“.

Typický bulterér je aktivní, zvídavý a hravý pes který rád „šaškuje“. Je poměrně učenlivý ale zpravidla nebude „bezhlavě“ poslouchat Vaše povely jako např. německý ovčák. Snaží se s pánem smlouvat a nabízet kompromisy za úplatu nějakým vtipem. Vaši nesmyslnou dogmatičnost pro přesné vykonání cviku bulteriér zpravidla nepochopí.

Je velmi fixován na svého majitele a rodinu. Bulteriér se raději vtěsná do malého prostoru na křesle pána, než aby se se pohodlně vyvaloval na koberci. Zdá se, že toto vše jsou povahové vlastnosti perfektního rodinného psa. Avšak, pokud to s bulteriérem nemyslíte opravdu vážně, raději si jej nepořizujte. Ve štěněčím věku je bulteriér velice činorodý a potřebuje mnoho pozornosti.

Štěňata do jednoho roku věku jsou též náchylná k rozvoji náhlého a závažného kulhání. Stává se to následkem kombinace váhy a hustoty svalů, rychlého růstu a aktivního charakteru plemene. Velké skoky, náhlé změny směry nebo zastavení při vysoké rychlosti navodí velkou zátěž na nevyvinuté klouby a vazy tohoto velmi svalnatého plemene. Z tohoto důvodu by mladí psi neměli být podporováni a v tomto typu aktivit, dokud nejsou plně vyvinuti. Štěňata mají vždy velmi „napilno“ a mnoho bulíků je stále aktivních a hravých až do zralého středního věku (5-6let), proto zapadnou velmi dobře do rodin, které s nimi sdílejí volný čas a jsou ochotny své aktivity svému bulteriérovi přizpůsobit.

Avšak, pro svou postavu těžkého atleta, není dobré jej přetěžovat aktivitami, které jsou určeny pro jiná, např. ovčácká, nebo lovecká plemena, zvláště pak ne v horkých letních dnech.

To ovšem neznamená, že by byl bulteriér nějaký lenoch, který Vám bude překážet, jen je třeba při aktivitách brát ohled na jeho konstituci a původní využití. Samozřejmě s Vámi zvládne procházku i túru, může běhat a hrát si s jinými psy, plavat, lovit, věnovat se služební kynologii nebo disciplínám speciálně určeným pro bulteriéry. Adaptují se však i v klidnějším prostředí, například v domovech starších, ale aktivních lidí na penzi, kteří mohou mnoho času trávit se svým psem.

Bulteriéři jsou všeobecně velmi pohodlní psi, kteří většinu dne lenoší a svou energii si vybíjí až na procházce, cvičáku nebo při jiných psích aktivitách. Nelze však nechat bulteriéra zcela bez jakéhokoliv fyzické aktivity, v takových situacích se začnou nudit a ničit zařízení domu, bytu či zahrady. Vzhledem k síle  jejich čelistí mohou být škody na majetku velice vysoké.

Pokud plánujeme pořídit si bulteriéra „k baráku na zahradu! Poohlédněte se raději po jiném plemeni. Bulteriér potřebuje být s Vámi doma a mít Vás kdykoli pro sebe.

Dlouhodobý pobyt ve venkovním prostředí mu v zimním období může způsobit vážné zdravotní potíže a navíc odkázat jej na několik měsíců v roce k životu v zteplené boudě je krutost.

Doma se bulteriér chová velice klidně a po většinu dne leží v pelíšku a pozoruje dění v domácnosti. Ožívá jen při zacinkání vodítka, zašustění pytlíku, nebo vrznutí lednice. Je trpělivý a respektuje místo, které mu pán vyhradil k pobytu, nejlépe gauč.

Anglický bulteriér uspokojí každého člověka, který by rád vlastnil „pořádného psa“, ale nemá podmínky pro držení vzrůstem velkého plemene. Angličtí bulteriéři nejsou dobrými přirozenými hlídači. Jejich láska k lidem je silnější než jakýkoli teritoriální pud, avšak díky svému urputnému vzhledu může platit za dobrého hlídacího psa. U bulteriéra je však také třeba dbát na to, aby se v nich příliš nepodporoval pud vlastnění a žárlivost, potom může nastat velmi vážný problém, třeba při návštěvách nebo dětských hrách, kdy takový pes nedokáže rozeznat „dobré a zlé“ a bude Vaše dítě velmi razantně bránit proti jeho kamarádům. S dětmi se obecně snesou báječně, pokud je s nimi zacházeno rozumně a to jak ze strany dospělých, tak dětí. Bulíčci tolerují, díky své mohutné konstituci a sníženému prahu vnímání bolesti, širokou škálu dětského chování a nějaké to šlápnutí, zatahání za ucho nebo píchnutí do oka, ale nesnesou cílené dráždění a trvalou provokaci, proto bychom nikdy neměli nechávat psa a dítě o samotě. Pro děti jsou bulteriéři neúnavnými kumpány, běhají za nimi a účastní se jejich her a pod dlouhé hodiny. Soužití bulteriérů s jinými domácími zvířaty přichází v úvahu pouze v případě, že je k tomu bulík veden již od stěněčího věku. Mnoho bulíků je schopno sdílet společnost s jinými zvířaty i psy, ale existují některé výjimky.

Nesocializovaná zvířata se většinou nesnesou s jinými psy. Přijde čas, kdy jeden se psů musí dominovat a nevyhnutelně dochází k nepříjemnému střetu, po kterém tito dva psi musí žít zcela odděleně po zbytek života. Fena a pes mohou dohromady žít zcela šťastně. Dvě feny mohou někdy sdílet stejný domov, ale znovu platí, že je třeba dávat pozor, aby nevzplanula žárlivost. Není fér očekávat, že se starší bulík, který se těšil náklonosti rodiny, bude chtít o ni dělit s jinými psy. To je znovu velmi podobné malému dítěti, které je náhle konfrontováno se sourozencem. K situaci se musí přistupovat citlivě.

Psi a feny se jen nepatrně liší v temperamentu. Nevychování psi mívají tendenci netolerovat delší společnost jiných nevychovaných psů-samců. Více odlišností temperamentu můžeme najít mezi jednotlivými chovy bulíků spíš, než obecně mezi pohlavími. Někteří mají tendenci být více majetničtí a méně tolerantní k jinům psům než druzí, ale jiní jsou plaší a bojí se cizích lidí a neznámých míst, což je u tohoto plemene výrazná povahová vada! Bulteriéři mohou být velmi chytří a plni nápadů (což může být danajský dar), ale i méně inteligentní a flegmatičtí, ale vždy by měli být naprosto suverénní a neměli by se bát čerta. Angličtí bulteriéři jsou jedineční psi. Byli pečlivě vybíráni a chováni zodpovědnými lidmi, kteří chápou dědictví vybraného plemene. Mohou vám přinést nezměrnou radost, ale mohou být i pohromou – to v závislosti na čase a úsilí, které věnujete rozvoji jejich neobyčejného charakteru.

Čerpáno z knihy BULTERÉŘI, se svolením autora knihy MARTINA ŘÍHY.