PitBull Show Brno 2013

První víkend v květnu byl ve znamení brněnské pitbull show, která měla svůj první ročník. Všichni fanoušci bull sportů, nebo aspoň většina z nás se sjeli do Autocampu Obora kde nás čekala dvoudenní akce. My přijeli už v pátek večer, abychom se trošku rozkoukali. V sobotu ráno začali přijíždět účastníci a kemp se začínal plnit. První co nás čekalo, bylo vážení pejsků a zápis na jednotlivé disciplíny. Fronta byla nekonečná, a proto se začátek závodu trošku posunul. První disciplínou byl High jump. Po dlouhé době se skákalo na větev. Všichni jsme se kolem stromu nacpali a sledovali výkony nejdříve psů a potom fen. Skokanů bylo docela dost a mezi psy byli k vidění výkony jako třeba 225cm které patří už mezi ty atraktivnější. Fenky mají samozřejmě výkony o něco nižší, nicméně našla se jedna pitbulka, která se krásně zavěsila na peška ve výšce 220cm.

Následovala beseda, kterou jsem vůbec nesledoval, takže vám bohužel nemůžu říci, o čem byla, ale určitě byla zajímavá…zaslechl jsem pouze něco o transportu semene ze zahraničí, takže usuzuji, že šlo o krytí pejsků.

Jako druhá sportovní disciplína byl Wall climbing. Tady se asi poprvé všichni závodníci především ti zkušení trošku zasekli, protože stěna nezvykle klouzala. Každý musel přehodnotit svojí taktiku a začínalo se na poměrně směšných výškách. Základem většiny psů bylo 220-230cm. A maximální zdolaná výška byla 290cm což je psů kteří se na této výšce rozeskakují trošku zklamání. V druhém kole kdy šli na řadu feny ještě pod stěnou přibyl červený koberec, který měl napomoci tomu, aby se po stěně nerozťapávalo bahno. Jestli to pomohlo těžko říci, nicméně výsledky byli stále spíše smutné. Podmínky měli všichni stejné a tak se vesele doskákalo a mohlo se pomalu přejít na weight pull sprint s tříkolkou, který nás čekal na asfaltové silnici uprostřed kempu. Pořadatelé roznesli zábrany, natáhli pásky, a psi do 20kg mohli začít. Tahalo se na tlesknutí a čas měřili stopky. Tím jsme se dostali oproti jiným akcím trošku zpátky do historie, ale co je to je sport ;) Bohužel po pár tazích se stala menší nehoda a roztrhlo se kolečko na tříkolce a náhradní bohužel nebylo. Nutno podotknout, že tohle opravdu pořadatel nijak ovlivnit nemohl, a byl to prostě jen neskutečný pech. Aby té smůly nebylo málo žádné kolečko se nepovedlo sehnat a tak se musel sprint odložit na následující nedělní dopoledne.

Pořadatel se omluvil a nás čekala poslední disciplína krásného sobotního dne. Weight pulling začal přibližně kolem deváté hodiny večer. Základní váha byla 700kg kterou samozřejmě museli utáhnout všichni zúčastněný. Pak už se tahalo podle vůle každého ze závodníků. Protože my teprve začínáme tak jsme tahali po každém druhém zvednutí váhy. Váha se zvedala po sto kilech a my byli pomalu jediný, kdo v naší váhové kategorii chodil tahat. Tak jsme to přece jen brali jako trénink. Na této dráze se tahali podstatně menší váhy než v Kladně na dráze Stoutdogu. A i pravidla byla trošku odlišná, protože na této akci byli povoleni dva handleři což nebývá zvykem. Tak jsme toho využili nechal jsem si od zkušenější kamarádky pomoct a Sorbonovi se krásně povedlo zdolat 1600 kg a skoro i 1700 kg. Ostatní sváděli velké souboje a dočkali jsme se i 2000 kg a to byla zároveň i nejvyšší dotažená váha. Závod nám končil přibližně kolem třetí hodiny ráno a za moc krásného nočního deště a bouřky, která nás vyhnala všechny spát.

Ráno nás co jsme závodili do dlouhé noci probudil štěkot pesanů, kteří už netrpělivě vystávali frontu na výstavu. Všichni se přihlásili a mi se konečně mohli vrhnout na sprinty… Ti, kteří běželi předchozí den s poškozeným kolečkem běželi znovu, aby všechny časy byli v pořádku a byl to takový fofr, že jsme měli za hodinku a půl krásně odběháno.

A protože pořadatele tlačil čas, než bych řekl švec, už byl postavený výstavní kruh (byl to spíš obilník) a pan Francisco "Chico" López, který byl rozhodčím této výstavy, povídal o tom co nás čeká, na co se soustředí a celkově nás provedl posuzováním amerických pitbull teriérů. Ring všichni navštěvovali podle svých kategorií a vystavovalo se a vystavovalo. Výstavy už nejsou šálkem mé kávy, tak jsem zhruba po hodině přestal přihlížet a šel jsem se spakovat. A vypravit, protože mě čekalo krásných dvě stě kilometrů.

Abych celou akci shrnul. Myslím, že za sebe můžu pořadatele pochválit a poděkovat jim za moc hezkou akci. Beru v potaz, že to byla jejich první akce zřejmě po dlouhé době a proto za sebe promíjím všelijaké časové prostoje. Co si myslím, že je ale špatně, je bohužel stěna na kterou se skákalo a špatně zvolených povrch kterým byla opatřena změnil krásný závod plný ohromných výkonu v bitku o to, kdo uloví směšnou výšku. Jsou ale detaily, které určitě do příště vypilují, a my se budeme moci těšit na krásné další závody.
 

Marek Sakař - BULL Sport Training