Prolog

Nejdříve bych chtěl všechny pozdravit.

Skoro týden přemýšlím jak vůbec začnu psát. Myslím si, že by bylo určitě vhodné se představit, jmenuji se Marek Sakař, je mi pouhých dvacet dva let. Bullům jako takovým se věnuji někdy od roku 2006, kdy jsem poprvé přišel do styku s tímto plemenem a to tak, že si otčím mé tehdejší přítelkyně pořídil Amerického Pitbull teriéra.

Ten samý rok jsem navštívil i pro mě absolutně neznámé závody Pitbull show na Křivonosce. Pouze jako divák jsem přihlížel s úžasem na to čemu se dnes říká Bull sport. Nějaký čas jsem sledoval růst psa, kterého měla rodina mé přítelkyně doma. Venčili jsme ho, blbli s ním. Pro mě se stal úžasným společníkem a s čistým štítem mohu říct, že mě fascinovala i pozornost, která se zaměřovala na tohoto psa. Rok se s rokem sešel a ve svých sedmnácti letech jsem si pořídil prvního Pitbulla. Jak se říká, byl jsem mladej a hloupej. Na co psa s papírama a šup už byl doma bezpapírák. Dnes vše samozřejmě vidím jinak. Množírny, útulky - to všechno mi rve srdce jen když to vidím, ale jaký by jsme to byli lidi kdybychom nedělali chyby.

Zhruba v necelém roce jsem potkal paní, která měla fenu Argentínské dogy. Tato paní viděla jak zoufale zápasím s poslušností svého psa, který byl naštěstí absolutně neagresivní, ale lítal kde mohl jen né ke mně. Nabídla mi, že se mnou bude chodit cvičit. Cvičili jsme spolu zhruba dva měsíce, kdy mi vysvětlila nějaké základy, které jsem se snažil dál budovat. Po prvním roce jsme začali trénovat tahání, které mě fascinovalo nejvíce. Tahali jsme všechno co šlo, většinou to byli větve a klády po lese, které vážili pár kil. Jako vybavení jsme měli pouze postroj na obranu a jedno vyřazené vodítko. Na prvních závodech nás diskvalifikovali, protože prý máma psa na startu tlačila - vtipné, ale budiž. Na podzim následujícího roku jsme, ale dosáhli třetího místa a toto se pro nás stalo motivací. Následujících několik let nám patřila třetí příčka na oblíbených závodech na Křivonosce. Dlouhá léta se zde machinovalo s časy což nemůžete nikomu dokázat, ale věděli to všichni. Všechno zachránila až elektronická časomíra. Od té doby se naše umístění změnilo k lepšímu…

Jestli jste si všimli, tak z mého dosavadního psaní může vyplývat, že jsem se svým čtyřnohým mazlíčkem trávil každou chvíli, nebylo to tak. Byl jsem prachobyčejný puberťák. Bohudík moje maminka je dokonalá pedantka a moje chování viděla a dávala mi ho sežrat i s přílohou. Ale každý takové rodiče nemá a proto absolutně rozumím, proč by si tak mladí lidé jako jsem byl já neměli tyto psy pořizovat. Nejen, že jejich morálka vlastně ani není, teprve se jí v tomto věku učíme, ale celkový přístup k životu je celkově špatný. Takový člověk nemůže vychovat kvalitního psa. Tímto si sice sypu popel na hlavu, ale s rukou na srdci můžu říct, že to jak mě moji psy za poslední 3 roky změnili se nedá ani popsat. Dnes jsem šťastný za každou vteřinu s nimi.

Moji psi mi pomáhají v rozvíjení mých znalostí, seberealizace. Motivují mě se snažit nezaostávat a získávat nové a nové zkušenosti. Spousta lidí, kteří mají psy typu bull je mají pouze na okrasu a spíš jako kompenzaci svých životních neúspěchů. Můj život naštěstí provázel především sport a to poměrně úspěšně, ať jsem sáhl na cokoliv. Proto se dnes se svými psy mohu vydat na více jak třiceti kilometrové pochody, běhat půl maratony a spousty dalších věcí, které nás společně baví. A sport? Bez něj se Váš pejsek neobejde.

Dnes po skoro sedmi letech práce se svými psy mohu říct, že jisté zkušenosti mám. Bavím se spíše o tom, co jsem viděl a zkusil. Co se týče kynologie jsem ještě v plenkách a žužlám dudlík. Od konce roku 2012 jsem začal své zkušenosti předávat dále mezi lidi, kteří se s bull sporty nesetkali, nebo neví jak na ně. Občas je to práce s jedním pejskem, občas s vícero. Díky tomu, že rád pracuju jak s lidmi tak s pejsky mohu říci, že se mé snažení ubírá správným směrem. Rok 2013 je pro mě a mé kluky možná trošku zlomovým. Po velkém výbuchu nového trendu vytváření sportovních týmů, které reprezentují ať kynologické nebo prostě jen komerční značky si nás vybral pod svá křídla chovatel a zakladatel společnosti 4DOGS Roman Zelenka. My v následující sezóně budeme representovat jeho společnost a snažit se o co nejvíce úspěchů. Nicméně nelze nic lámat přes koleno. Naši psi nejsou stroje a tak jako u sportovců forma jak přišla může také odejít. To se necháme překvapit v následujícím roce. Nejdůležitější je však si všechny akce řádně užít.

To je k mému představení všechno. V následujících článcích bych Vám moc rád představil bull sporty z pohledů mého. A v budoucnu vám přiblížil atmosféru soutěží, kterých se zúčastníme svými reporty.

Marek Sakař - BULL Sport Training